Reklama
 
Blog | Vladislav Klimeš

Baltský ropovod a jeho vliv na zahraniční politiku EU

V následujícím textu se budu zabývat především vztahy EU a Ruska, přesněji Polska, Německa a Ruska. V neposlední řadě také situací, která zapříčinila tolik roztržek, tedy podepsání smlouvy o stavbě podmořského Severoevropského ropovodu, který vede z ruského Vyborgu do Německa. Tato smlouva byla podepsána ještě za administrativy Gerharda Schrödera a nynějšího prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina. Pokusím se také interpretovat postavení právních předpisů v této kauze z hlediska mezinárodního a evropského práva, tedy práva ES.

 EU a Rusko   

  Rusko a Evropská unie spolu mají velmi zvláštní vztah, jehož podoba se nepravidelně mění v závislosti na dané situaci. To je přesně případ nedávného summitu, který se konal ve finském městě Lahti. Tento summit byl zaměřen na energetické zabezpečení Evropské unie. Hlavním strůjcem mělo být právě Rusko, které přislíbilo pomoc EU v podobě dodávek ropy a zemního plynu. Je nesporné, že EU je na těchto dodávkách bytostně závislá, protože celých 24% zemního plynu a 27% ropy je dodáváno právě z Ruska. Zbytek je pak dovážen z Blízkého východu, který je potenciálně nejméně stabilní, z Norska, Afriky a Alžírska.   

   Prezident Ruské federace Vladimír Putin si toto výhodné postavení velmi dobře uvědomuje a patřičně toho využívá. Podobně tomu je i se stavbou ropovodu,  který nás zajímá.   

Reklama

   Je tu však ještě jedna velmi problémová oblast, která je důsledkem špatných a vyhrocených vztahů mezi EU a Ruskem. Rusko se stává velmi výrazným a silným hráčem ve světové ekonomice. To však neplatí o lidských právech, která jsou v Rusku poslední dobou častěji a intenzivněji potlačována. Jedná se především o základní lidská práva, která byla definována ve Všeobecné listině základních práv a svobod už v roce 1948. Je to právo na svobodu projevu a názoru. Za poslední měsíce zveřejnila světová média  zprávy o vraždě novinářky Anny Politkovské, která byla velkou kritičkou Kremlu a o úmrtí bývalého ruského tajného agenta Alexandra Litviňenka. Obě tyto vraždy mají velmi zvláštní motiv a proto všechny pátrání a klíčové indície vedou zatím do Kremlu. I tento morální fakt a nedemokratické postupy by se měly odrazit v zahraniční politice EU vzhledem k Rusku. Summit v Lahti byl nezdravě ovlivňen těmito dvěma náhlými úmrtími. Původně se mělo mluvit o zajištění energetické bezpečnosti EU, ale po těchto incidentech se přešlo k mnohem závažnějšímu tématu – lidská práva a jejich dodržování.

  Německo a Rusko proti Polsku                

        Podpis smlouvy o stavbě ropovodu doprovázelo mnoho nespokojenosti, hlavně ze strany Polska. Na začátku je nutné zdůraznit, že tento ropovod nepoškozuje jen Polsko, ale i Bělorusko, které tím také ztrácí podíl na participaci z „černého zlata“. Bělorusku se ale díky jeho režimu a postavení mimo EU nebudu dále věnovat.  

    Proč má tedy Polsko obavy z této smlouvy? Mnozí novináři, nejen ti polští, považují tuto smlouvu podobné paktu  Ribbentrop-Molotov z roku 1939, která postihla Polsko velmi tvrdě. Lidé se obávají této smlouvy né z vojenského, ale  z ekonomického hlediska. Polsko je tradičně trnem v oku Rusku, proto také jeden z hlavních důvodů,  proč vstoupilo do EU je odproštění se od „ruského giganta“.

       Jaké výhody by plynuly z toho, kdyby ropovod vedl přes polské území? Polsko by získalo obrovskou moc, protože by kontrolovalo množství ropy, která by proudila do Německa a samozřejmě by odebírala určitou část této suroviny společně s poplatky, které by muselo Německo zaplatit Polsku jako tranzitní zemi.

      Nevýhod je tu však pro Německo a Rusko mnohem více. Ropovod, který má být zprovozněn v roce 2010, bude položen na dně moře, tím se rapidně snižují rizika ohrožení dodávek a  klesnou celkové náklady na přepravu této suroviny, právě kvůli neexistenci tranzitních zemí. Předpokládá se, že ročně by mělo do Německa přitéct okolo 55 mld. kubických metrů ropy nebo plynu. 

Právo mezinárodní a evropské     

        V této části bych rád naznačil legitimitu smlouvy o Severopevropském ropovodu z pohledu mezinárodního práva a práva Evropských společenství. Uvědomuji si, že mezinárodní právo má výklad svých norem dosti vágní, tudíž interpretací může být i více. Naopak právo Evropských společenství je založeno na normativních a kogentních zákonech.  

          Z pohledu mezinárodního práva zde existují pouze dva aktéři, kteří mezi sebou uzavřeli smlouvu,  pak je z právního hlediska smlouva platná a ropovod má být schválen a postaven. Takovýchto smluv existuje na světě nespočet a považují se za bežné mezinárodní smlouvy, které jsou pro případné porušení i soudně vymahatelné.   

          Evropské právo se však k podobným smlouvám staví o poznání skeptičtěji. Smlouva o Severoevropském ropovodu de facto poškozuje jiný stát EU jak ekonomicky, tak geopoliticky. Polsko by s tímto ropovodem získalo obrovskou moc vůči Rusku i Německu. Základní myšlenkou EU je společná ekonomická spolupráce a koordinace vnejších vlivů tak, aby neohrožovaly jakýkoli jiný členský stát. Myslím si, že v tomto směru   Německo překročilo danou hranici hlavně z etického a moráního hlediska. To že mezi Polskem a Německem existují ideologicky jiné názory a ideje, by podle mého názoru nemělo ovlivňit ekonomickou strategii, kterou  EU zastává a uplatňuje. Shodneme-li se, že z právního hlediska vše proběhlo regulérně a podle zákonů, pak určitě narazíme na morální problém v podobě ne zrovna fair hry vůči Polsku. Takové etické aspekty však evropské ani mezinárodní právo přesně nedefinuje. 

Závěr      

       Myslím si, že stavba ropovodu byla správným rozhodnutím, protože spotřeba energie Evropy je skutečně obrovská a krize podobné té v Německu v roce 1973 nejsou nevylučitelné. Proto musí EU zabezpečit zásobování energie z regionálně co možno nejklidnějších oblastí. Rusko si svoji sílu energetických zásob uvědomuje a v budoucnu bude hrát pro EU ještě větší význam než  teď. Je tedy nutné  hledat spojence právě v něm a snažit se mu vyhovět, protože ekonomicky rozmáhající se Čína volá také po dodávkách energie právě z Ruska. Pokud  nebudeme pohotoví a dostatečně rychlí, může se nám stát, že náš významný dovozce energie skončí na evropských trzích a my budeme před energetickou krizí, která může EU nenávratně podlomit kolena.